OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KEEP ON ROTTING ještě stále nepředstavují jméno, které by mezi tuzemskými fanoušky mělo být vyslovováno s jakkoliv vyšší frekvencí. Že se to už v dohledné době může změnit, by nás mělo přesvědčit toto debutové EP, které toho i na omezené časové ploše dokáže nabídnout až překvapivě mnoho.
Je potěšitelné, že už ani u domácích nahrávek nemusíme pokaždé řešit nedostatečně údernou produkci, která spolehlivě blokuje veškerou snahu dotyčné kapely, když se „The Beginning“ může pochlapit dokonale sytým a průrazným zvukem. Především kytary perfektně válcují, a když se do toho zejména ve svých coreových nájezdech patřičně opřou, je dojem kobercového náletu kompletní.
Není tomu dlouho, co se skupině po svých počátcích spojených s automatickým bubeníkem podařilo angažovat živou obsluhu škopků, což je na nahrávce bezpochyby více než dobře znát. „The Beginning“ je velice živý a neposedný organismus, hlasitě se dožadující pozornosti. Nehovoříme zde však o nějakém podbízivém či otravném boji o posluchačskou přízeň. KEEP ON ROTTING nemají zapotřebí žádného škemrání. Prostě vás chytnou, přitlačí ke zdi, a pokud se vám to nelíbí, tak už sem příště nelezte.
A pokud náležíte do té šťastnější skupiny, jež si podobné jednání nechá s radostí líbit, tak si v následujících 20 minutách užijete pěkně současnou deathmetalovou jízdu, potvrzující žánrové trendy z posledních let. Trendy v tomto případě naprosto žádoucí a životaschopné. Účelné a zručné sázení technických riffů, prolínajících se s nekompromisními sypačkami, po kterých pak zase pro změnu přijde stopka a v zápětí hopsavý rytmus anebo slušivé sólíčko, je disciplínou v poslední době velice oblíbenou mezi deathovými (nebo snad deathcoreovými?) věrozvěsty nové žánrové epochy a jejich následovníky.
Do skupiny noshledů můžeme počítat i tyto Severočechy, s dodatkem, že se jedná o velice zručné učedníky, kterým sice můžeme začít vytýkat stále ještě menší dávku osobitosti, ale když se necháme několikrát zválcovat jejich debutovým materiálem, tak na podobné vylomeniny už nebude ani pomyšlení. Poměrně krátký časový úsek, který dostala pětice skladeb se však ve výsledku ukázal jako nesmírnou výhodou, neboť každá z nich dokáže se svým vymezeným prostorem naložit naprosto optimálně. Žádný kytarový riff, motiv či tempo nezůstávají na jevišti příliš dlouho, a tak se jednotlivé díly této skládanky střídají ve vražedném tempu. Nikoliv však v takovém, abyste nestíhali aktéry odměnit potleskem anebo z toho měli mít zamotanou hlavu. Žádná z pětice kompozic tak nepůsobí přeplácaným dojmem, ale naopak jejich údernost se díky takto šikovně seskládanému puzzle stává ještě větší a výsledný dojem pak lze shrnout jako velice slušivě odprezentovaný soudobý technicky pojatý (stále) deathmetalový masakr.
Natlakovaný děj nepostrádající hlavu i patu. U nás poněkud překvapivý výsledek na debutující kapelu, a to i navzdory předchozím zkušenostem její členů. Uvidíme, jestli to dokáže fungovat i na ploše regulérního alba. „The Beginning“ však nedává příliš mnoho důvodů myslet si, že by nemělo. Promyšlená, avšak přesto stále dosti živelná a svěží nahrávka, která hodně baví.
Nadějný debut signalizující příští velké věci.
7,5 / 10
1. The Happy Corpse
2. Punishment For Pride
3. Who Is The Kozmrd?
4. Heautontimorumenos
5. Dreams
The Beginning (EP) (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Marast Music / Plazzma
Stopáž: 19:22
Produkce: KEEP ON ROTTING
Studio: Hellsound
Pokud to klukům vydrží mají potenciál převálcovat kompletní českou extrémně metalovou špičku včetně (věčně pospávajících) Godless Truth.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.